Pro pacienty v konečných stádiích onemocnění je stále častěji využívána transplantace plic. Jde o výměnu jedné nebo obou plic nemocného za zdravý orgán od dárce. Transplantace je obvykle určena pro mladší jedince (obvykle do 65 let věku), kteří nejsou jinak závažněji nemocní a mají relativně dobrou kondici. Jde tedy o výběrovou možnost léčby, která není určena pro každého.
Výměna nemocného orgánu za zdravý
Řada lidí má představu, že výměna nemocného orgánu za zdravý je všespásný postup. Bohužel tomu tak není. O tom, jak dlouho bude nový orgán fungovat, rozhoduje zejména imunitní systém příjemce, tedy jestli nový orgán přijme za svůj. Příjemce proto doživotně užívá imunosupresivní léky, které tlumí odmítnutí orgánu příjemcem. Imunosupresivní léky ale rovněž omezuje imunitní systém v obraně proti infekcím, a proto jsou příjemci ohroženi různými typy infekcí. Z tohoto pohledu je samotný operační zákrok relativně nejbezpečnější procedura a ten hlavní zápas začíná po provedení transplantace. Z různých světových statistik vyplývá, že 5-ti leté přežití po transplantaci plic se pohybuje okolo 55%. Výsledek značně kolísá podle zkušenosti transplantačního centra, základní plicní diagnóze a potransplantační péči, která zahrnuje i míru spolupráce transplantovaného pacienta. Není proto divu, že se k transplantaci plic indikují nemocní s předpokládanou dobou přežití 1-1,5 roku.
Před samotnou transplantací
Transplantace plic se v České republice provádí na jediném pracovišti ve Fakultní nemocnici Motol. Před samotnou transplantací musí být pacient důkladně vyšetřen, vyloučena nádorová, závažná infekční a civilizační onemocnění, ohodnocena schopnost spolupráce pacienta a jeho rodiny s transplantačním týmem. Splní-li pacient všechny požadavky, je zařazen na čekací listinu, kde vyčkává na vhodný orgán od dárce. Doba čekání se odvíjí od závažnosti stavu nemocného, čili pořadí čekatelů se obvykle v čase mění, a dostupnosti vhodného orgánu.
Po transplantaci se dechové obtíže pacienta výrazně zmírní (nebo zcela zmizí), ale za cenu toho, že starost o sebe sama (splnění režimových a léčebných postupů) se stává novou životní náplní nemocného.